Strašilky (Phasmatodea) jsou hmyzím řádem do kterého patří strašilky,lupenitky a pakobylky. Rozlišení těchto skupin je dle vzhledu a u některých druhů je těžko patrné, zda bychom je zařadili mezi strašilky či pakobylky neboť pakobylky jsou tyčkovité druhy strašilek, ale tvarová i barevná rozmanitost tohoto řádu je obrovská.
Strašilky můžeme chovat jak ve skleněných, tak i plastových nádržích (insektáriích). Důležité parametry insektárií pro chov strašilek jsou jednak rozměry, a to především výška, protože se strašilky během růstu svlékají, při čemž jsou zavěšené na větvích, případně stropu insektária. Proto musí být dostatečná výška insektária v závislosti na tom, jak chovaný druh vyroste. Pro některé malé druhy postačí tedy i třeba velká sklenice, pro jiné je potřebné insektárium alespoň mětr vysoké. Dále je důležité zvolit insektárium vhodně větrané. I to záleží na chovaném druhu strašilek. Pro některé velmi vlhkomilné strašilky jako například Epidares,Pylaemenes,Tisamenus je nevhodné příliš otevřené insektárium, aby v něm bylo možné snadněji udržet potřebnou vlhkost. I tak by měla být alespoň třetina stropu insektária větraná. Pro druhy, které snesou i suché prostředí je vhodné insektárium větrané nejen shora, ale i z části některé boční stěny. (větrání z předu, jaké se u terárií často dělá nedoporučuji, protože je tím zhoršený výhled do insektária) Potřebnou vlhkost je třeba udržovat rosením. Některé druhy vyžadují stále vlhké prostředí i substrát, jiným postačí občas narosit na krmné rostliny. Rosit přímo na strašilky ale není vhodné a například lupenitkám toto může i uškodit.
Jako podklad do insektárií se strašilkami používám většinou rašelinu, nebo lignocel, který udržuji více či méně vlhký, podle potřeb jednotlivých druhů strašilek. U suchomilných druhů je možné použít i insektárium bez substrátu, případně jako substrát molitan a pod. Je pak snažší vybírání vyjíček. Já osobně ale upřednostňuji přírodnější vzhled.
Dalším zařízením chovných nádrží mohou být větve. Větve ale používám jen v případě velkých nádrží. Většinou postačí krmné rostliny. Potravou pro většinu strašilek je ostružiník a maliník,případně listy růže, nebo břečťanu, některé druhy přijímají pouze kapradiny (Oreophoetes), jiné Eukalyptus (Eurycnema), další Ptačí zob,Rododendron, voděnku atd. Proto je třeba před pořízením strašilek zjistit, čím se daný druh živí a zvážit, zda budeme mít po celý rok přístup k dostatečnému množství krmení. Krmné rostliny umísťuji v nádrži do skleniček s vodou (s víčkem ve kterém jsou otvory, do kterých jsou vsunuty)
Vybírání vajíček je vhodné především u druhů, ketré mají velmi dlouhou inkubační dobu, jako například Heteropteryx (většinou rok a více). Ta pak vložím do palstových krabiček s vlhkým lignocelem. Někdy se vajíčka inkubují na písku, molitanu, či na sítech nad nádržkou s vodou. Vždy je ale třeba, aby měla vajíčka potřebnou vlhkost po celou dobu inkubace. A i zde je třeba pamatovat na větrání, aby vajíčka neplesnivěla. Někdy proti případným plísním pomůže koupel vajíček ve slabém roztoku hypermanganu. Drobná vajíčka některých druhů ponechávám v chovných nádržích. Například u strašilek - Epidares, Oreophoetes, případně vajíčka některých suchomilných pakobylek.
Teplota pro většinu strašilek vyhovuje v rozmezí 22-26C. Některé druhy se dobře množí i při teplotách pod 20C(Oreophoetes,Pylaemenes). Většina strašilek je ale při nízkých teplotách málo aktivní,zpomaluje se růst,přestávají se množit, nebo i přijímat potravu.
V podmínkách potřebných pro jednotlivé druhy strašilek jsou tedy velké rozdíly, a tak některé jsou velmi vhodné i pro začínající chovatele. Jiné lze doporučit jen chovatelům zkušeným.







Insektária pro chov strašilek

















fotogalerie strašilek - Zde